Exkurze do Terezína a Lidic: míst, na která nesmíme zapomenout

Ve středu 11. listopadu jsme se s žáky 9. A a 9. C vydali do Terezína a Lidic. Čekal nás den věnovaný tragickým událostem našich dějin, lidským osudům i otázce, proč je důležité nezůstávat lhostejní k tomu, co se děje kolem nás.

Ráno nás v terezínské Malé pevnosti přivítal vytrvalý déšť a sychravé počasí. K tíživé atmosféře místa, které za nacistické okupace sloužilo jako věznice gestapa, bohužel dobře zapadalo. S průvodcem jsme prošli přijímacími prostory, vězeňskými ubikacemi, umývárnou i prádelnou. Přibližně půl kilometru dlouhá chodba nás zavedla do dalších částí pevnosti, kde jsme navštívili střelnici a popraviště. Zastavili jsme se u cely Gavrila Principa, pachatele sarajevského atentátu na Františka Ferdinanda d’Este, který byl v Terezíně vězněn za první světové války a roku 1918 zde zemřel.

Poté jsme přešli do města, které nacisté proměnili v židovské ghetto. Na náměstí jsme si dopřáli krátký rozchod a rychlé občerstvení, následně už pokračovali po místech spojených s každodenním životem vězněných lidí. Prošli jsme kolem kostela Vzkříšení Páně a bývalé školy, navštívili židovskou modlitebnu a Magdeburská kasárna. Připomněli jsme si nejen nelidské životní podmínky, ale také snahu vězňů zachovat si víru, vzdělání, kulturu a lidskou důstojnost.

Další zastávky patřily transportům a železniční vlečce, po níž přijížděli lidé do ghetta a odjížděli dál, často vstříc smrti. U kolumbária a márnice jsme se seznámili s osudy těch, kteří zemřeli přímo v Terezíně. Temnou tečkou za procházkou byla návštěva krematoria na židovském hřbitově.

Z Terezína jsme přejeli do Lidic. Nejprve jsme navštívili muzeum, které přibližuje život obce i její zničení nacisty v červnu 1942. Potom jsme se již za tmy vydali do prostoru někdejší vesnice. U pozůstatků Horákova statku jsme si připomněli zavraždění 173 lidických mužů a u Památníku dětských obětí války také tragické osudy lidických dětí. Všudypřítomná tma a ticho dodávaly těmto zastavením tíživou atmosféru.

Návštěva Terezína a Lidic nám umožnila lépe pochopit rozsah tragédií, které se odehrávaly za druhé světové války. Silně v nás zůstala i myšlenka, kterou během prohlídky vyslovil terezínský průvodce: zlu stačí, když ostatní nedělají nic. Odvaha lidí, kteří se nacismu postavili, měla smysl. Jejich oběť nám dodnes připomíná cenu svobody i důležitost toho, abychom před zlem nezavírali oči.