Na začátku června jsme pečlivě přepočítáni panem učitelem Kuvikem a ještě opětně zkontrolováni paní učitelkou Novou nasedli do autobusu a vyjeli z Písku směr Praha. Prvním naším cílem byl Petřín, kam jsme vyšplhali pod jasně zelenými korunami stromů. Nahoře nás rozdělila dvě lákadla na skupiny – jedna vystoupala na rozhlednu, druhá dala přednost zábavě v bludišti.
Počasí nám přálo, a tak cesta dolů, přes Karlův most a uličkami Starého Města až na Václavák k Muzeu byla docela příjemná. Potom jsme všichni obdivovali krásu interiéru Národního muzea i zajímavé exponáty z přírody živé i neživé.
Odpoledne, převlečeni do tmavých obleků a slavnostních šatů, jsme absolvovali komentovanou prohlídku Národního divadla od základních kamenů až po střešní terasu, z níž máte stověžatou Prahu jako na dlani a na ní také prostor pro společnou fotku. Nakonec jsme prokázali, že jsme lidé kulturní a s přehledem a plnou pozorností zvládneme i pro nás ne zcela srozumitelné představení s názvem Farářův konec. Pedagogický dozor v osobě paní Vojtěškové se pýřil radostí, když byl paní uvaděčkou informován, že tak vzorné žákovské publikum tu často nemívají.
Do Písku jsme dorazili pozdě v noci, ale se zážitky, které pro většinu z nás byly zcela nové a určitě dlouho zůstanou v našich vzpomínkách.





