Výlet do Berlína aneb Tři dny mezi zdí, svobodou a pohádkou

Ve dnech 25. – 27. září 2025 se žáci 8. a 9. tříd vydali na cestu do Berlína, Braniborska a Saska.

Začali jsme u East Side Gallery, nejdelší dochované části Berlínské zdi. Dnes je z ní galerie svobody pod širým nebem, ale mezi barevnými malbami je pořád cítit chlad šedého betonu, který ještě nedávno rozděloval město a celý svět. Z místa, které kdysi oddělovalo Východ od Západu, jsme zamířili na Alexanderplatz (Alexandrovo náměstí) a dále pak kolem Rotes Rathaus (Červené radnice) do kouzelné Nikolaiviertel (Mikulášské čtvrti), zrekonstruované do podoby starého Berlína. Pak jsme vyjeli na Berliner Fernsehturm (televizní věž). Z výšky se město rozevřelo jako učebnice dějin. Stále je vidět, kde býval Východní a kde Západní Berlín. Bylo to jako dívat se na jizvu, která srostla, ale nikdy nezmizí.

Pokračovali jsme po slavné třídě Unter den Linden (Pod Lipami), lemované paláci, univerzitou a historickými budovami. Na náměstí Bebelplatz jsme stáli na místě, kde nacisté v roce 1933 pálili knihy – přímo naproti univerzitě. Dnes tam pod nohama září skleněné okno do podzemní místnosti s prázdnými knihovnami, symbolem ztracených slov. Zastavili jsme se také na elegantním náměstí Gendarmenmarkt, které je považováno za nejhezčí náměstí Berlína. Nechyběla povinná fotka u Brandenburger Tor (Braniborské brány), která bývala bránou do zakázaného pásma a dnes je symbolem svobody a sjednocení.

Jen pár kroků dál nás čekal Památník holocaustu, pole tisíců šedých betonových bloků, mezi nimiž se ztrácíte a mizíte z očí ostatních. Nedaleko je nenápadné parkoviště, kde býval Hitlerův bunkr. Zároveň je to místo, kde skončila nacistická diktatura. První den jsme zakončili na Potsdamer Platz (Postupimském náměstí), kdysi pusté ploše mezi zdmi a dnes plné skleněných mrakodrapů, obchodů a světel.

Druhý den jsme začali u Checkpoint Charlie, nejslavnějšího hraničního přechodu studené války. Tady v roce 1961 proti sobě stály americké a sovětské tanky na dostřel, svět byl jen krok od třetí světové války. Příběhy útěků přes zeď, často za cenu života, nám připomněly, jakou hodnotu měla svoboda. Pak jsme se přesunuli k Siegessäule (Vítěznému sloupu) a dále k baroknímu zámku Charlottenburg, který nechal postavit kurfiřt Fridrich I. z lásky ke své manželce. Na slavné třídě Kurfürstendamm jsme si dali typický berlínský currywurst, trochu nakupovali a zastavili se u torza Pamětního kostela císaře Viléma, který stojí dodnes jako varující připomínka zkázy války.

Odpoledne nás čekal silný zážitek u jezera Wannsee. V tiché vile se v lednu 1942 sešli nacističtí pohlaváři a během 90 minut rozhodli o vyhlazení šesti milionů Židů. Později jsme přešli do jiné atmosféry, a to do Sanssouci, „zámku bez starostí“, kde Fridrich II. trávil čas hudbou a filozofií. Procházka rozlehlým parkem plným soch, fontán a pavilonů byla po dvou dnech silných historických příběhů příjemným osvěžením. Po večeři jsme zamířili k budově Reichstagu (Říšského sněmu), kterou dnes zdobí skleněná kopule symbolizující otevřenost demokracie. Odtud jsme viděli Berlín v jiném světle, doslova i obrazně – noční, plný energie a budoucnosti.

Třetí den jsme zamířili do Míšně, kolébky evropského porcelánu, kde jsme viděli precizní ruční práci, která je dodnes symbolem luxusu. Poté jsme navštívili romantický zámek Moritzburg, který je známý z pohádky Tři oříšky pro Popelku a kde jsme samozřejmě hledali slavné schody, po kterých Popelka prchala v plesových šatech.

Cestu jsme zakončili v barokních Drážďanech. Zde jsme obdivovali Semperovu operu, světoznámý Zwinger, nedávno znovu vybudovaný Rezidenční zámek, zastavili se u monumentálního porcelánového vlysu Fürstenzug (Knížecí průvod), prošli se po Brühlově terase a sledovali mosty přes Labe. Na závěr nás zaujal dvoubarevný znovupostavený kostel Frauenkirche, symbol smíření a znovuzrození města. Před ním stojí socha Martina Luthera, připomínající duchovní tradici a odvahu postavit se autoritám. Představovala krásnou tečku za cestou, která byla celá o lidských volbách.

Za tři dny jsme  viděli místa, kde se rozhodovalo o dějinách Evropy. Stáli jsme na místě, kde se pálily knihy, u brány, která dělila svět, u stolu, kde se rozhodovalo o holocaustu, i na schodech, kde Popelka ztratila střevíček. Byl to výlet, který spojil historii, kulturu i silné příběhy a ukázal nám, že svoboda a demokracie není samozřejmost, ale něco, o co je třeba pečovat.