Historie školy

Historie školy
Napsal uživatel Marta Ludvíková

Stavba budovy školy začala 15. 11. 1938 podle návrhu architekta Ing. Ivana Nedomy z Prahy. Školu stavěli podnikatelé Pejša, Lid a Bartuška z Písku. Stavba byla dokončena v srpnu 1940 nákladem téměř 4 milionů korun. V nové škole na Žižkově náměstí (dnešní Mírové náměstí) byl zahájen školní rok 1940 – 1941 dne 2. září 1940. Přesídlila sem II. obecná chlapecká škola a II. obecná dívčí škola. Budova měla dva vchody – jeden pro chlapeckou školu a jeden pro dívčí školu. V jižním křídle byla škola chlapecká, v severním dívčí, střední část byla společná. Škola byla vybavena ústředním topením, dvěma radiovými přístroji s 18 ampliony a mikrofonem, telefonem, elektrickými hodinami, vodovodem ve všech místnostech. V tehdejší době náležela k nejmodernějším školním budovám v kraji. Ve městě došlo k novému rozdělení žáků dle obvodů, školy si vzájemně předaly žáky. Na počátku školního roku 1940 bylo v chlapecké škole 210 žáků, v dívčí 213 dívek. V prvním školním roce 1940-41 byl zatímním řídícím učitelem Čestmír John, který v květnu 1942 odešel do výslužby.

Hned v říjnu 1940 byla budova školy na Žižkově náměstí zabrána k ubytování německého vojska a musela být tedy vyklizena. Vyučování pak probíhalo ve školní budově na Grégrově náměstí (dnešní Alšovo), kde se třídy střídaly. Starší ročníky se pak dále učily v budově měšťanské školy na Husově náměstí.

Výnosem ze dne 15. 7. 1940 ustanovilo ministerstvo školství, aby se české obecné školy označovaly podle ulic nebo městských čtvrtí. Proto okresní školní výbor v Písku změnil dosavadní název školy „II. obecná škola chlapecká“ na „Obecná škola chlapecká na Žižkově náměstí“.

Během války byly na základě výnosu ministerstva školství a národní osvěty oznámeny nové učební osnovy německého jazyka, zeměpisu a tělesné výchovy pro obecné školy. Byl zvýšen počet hodin výuky německého jazyka. V této době se vyřazovaly „závadné“ knihy, obrazy a školní pomůcky.

Další změna názvu školy byla dána výnosem okresního školního výboru v Písku ze dne 25. 6. 1942, kdy byla pojmenována: Obecná škola chlapecká v Písku, nám. Reinharda Heydricha.

Během války se ve vedení školy vystřídali František Stejskal, Ondřej Dvořák, Václav Jeřábek.

Po skončení války v květnu 1945 sloužila budova školy Rudé armádě jako nemocnice. Školní vyučování probíhalo dle zvláštního rozvrhu v budově na Grégrově náměstí. V prvním poválečném roce byly rozvrhy prozatímní, třídy se střídaly v místnostech, ve IV. a V. třídě se začal učit ruský jazyk. V říjnu 1945 uvolnila Rudá armáda budovu školy a hned bylo započato s opravami a čištěním budovy, která za války hodně utrpěla.

Dne 4. března 1946 byla chlapecká škola přestěhována zpět do vlastní budovy na Benešově náměstí. V březnu 1946 byl povolán zpět z výslužby Čestmír John. Zemská školní rada schválila reaktivaci a tak se stal od 1. 4. 1946 ředitelem školy.

Ve školním roce 1946/1947 došlo ke změnám v obsazení budovy, do volných učeben se nastěhovala škola pomocná a 1. oddělení mateřské školy.

V květnu 1947 byla podána žádost na ministerstvo školství o povolení užívat čestný název školy Dr. Edvarda Beneše. V březnu 1948 obdržela správa školy oznámení zemské školní rady. V něm byl výnos ministerstva školství, že kancelář prezidenta republiky, sděluje souhlas pana prezidenta s užíváním čestného názvu: „2. obecná škola chlapecká Dr. Edvarda Beneše“ a „2. obecná škola dívčí Dr. Edvarda Beneše“ a svoluje s označením budovy výše uvedenými názvy. V kronice se dočteme, že „tato událost byla oslavena besídkou a jménem učitelstva i žactva chlapecké i dívčí školy byl odeslán do Sezimova Ústí děkovný telegram.“

Školní rok 1947/1948 zahájily v budově školy II. obecná chlapecká a II. obecná dívčí škola, samostatná dvoutřídní pomocná škola a 1. oddělení mateřské školy. V říjnu 1947 byla nákladem rodičovských sdružení chlapecké i dívčí školy zasazena v 1. patře na chodbě deska, která má žactvu připomínat padlé mučedníky za svobodu vlasti v obou světových válkách. Výnosem ministerstva školství z 10. 3. 1948 bylo školám nařízeno vyložit žákům dějinný význam událostí z měsíce února 1948. Dne 8. 4. bylo uspořádáno slavnostní shromáždění, kde řídící učitel zdůraznil důležitost bratrského společenství všech slovanských národů a význam našeho spojenectví se SSSR. toto shromáždění bylo společné s dívčí školou, přítomni byli i rodiče. 1. máj započal období oslav spojenectví se SSSR a budování lidově demokratického státu.

V r. 1948 vybudoval místní národní výbor u školy dětské hřiště s brankami. Mateřská škola měla svoje zvláštní hřiště s lavičkami a pískovištěm. Pro všechny žáky byl určen vycementovaný bazén se sprchou. Výnosem z 30. 6. 1948 schválila zemská školní rada návrh na úpravu počtu škol na školní rok 1948/1949. Zdejší škola se spojila s II. obecnou dívčí školou pod jednu správu pod jménem II. národní škola prvního stupně. Podle této úpravy měla škola 5 postupných tříd a 4 pobočky (při třídách i., II., III., IV.). Všechny třídy byly koedukační, kromě V. třídy, která byla pouze chlapecká. Výnosem okresního škol. výboru v Písku ze dne 30. 8. 1948 byl řídící učitel Čestmír John přeložen na trvalý odpočinek. Dne 1. 9. 1948 předal správu školy dosavadní řídící učitelce II. obecné dívčí školy Ludmile Broučkové, která ve funkci ředitelky vedla správu nově vzniklé „II. národní školy prvního stupně“.

Školní rok 1948/1949 byl zahájen společným shromážděním žáků a nového sloučeného učitelského sboru. Celkem do školy nastoupilo 355 žáků.

Ve školním roce 1949/1950 nastala změna ve vedení: dosavadní ředitelka Ludmila Broučková byla přeložena na I. národní školu v Písku. Zatímní ředitelkou byla ustanovena Ludmila Oktábcová, učitelka zdejší školy. Školní rok zahájilo 449 žáků, byly zavedeny nové učebnice.

Ve školním roce 1950/1951 byly od 3. postupného ročníku zavedeny žákovské knížky. Jejich zavedením se „značně zlepšila kázeň i prospěch žactva zvýšeným zájmem rodičů o školu“. Od listopadu 1950 byla zřízena školní družina, do které se hned přihlásilo 54 dětí.

18. listopadu 1951 byla škola pojmenována jménem Maxima Gorkého.

Školní rok 1952/1953 přinesl změny v organizaci. Učebny již nestačily a některé třídy byly umístěny do budovy gymnázia a některé měly střídavé vyučování.

Od 1. 1. 1961 se opět změnil název školy na ZDŠ Maxima Gorkého, 1. – 5. ročník, v Písku. Dosavadní ředitelka L. Oktábcová se stala inspektorkou. Novým ředitelem se stal Vojtěch Bubník, který přešel z Husovy školy.

Ve školním roce 1962/1963 přešla škola na úplnou základní devítiletou školu s 1. – 8. postupným ročníkem. Do 7. a 8. ročníku přestoupili žáci z Husovy základní devítileté školy a základní devítileté školy Dukelských hrdinů. Ředitelem školy byl jmenován Karel Stocký, zástupcem Vojtěch Bubník. Škola měla celkem 15 tříd, 3 oddělení družiny. V listopadu 1963 byly zahájeny práce na vybudování polytechnického pavilonu, který byl uveden do provozu v únoru 1965. Byly zřízeny učebny fyziky, chemie, přírodopisu, společenských věd a výtvarné výchovy. V závěru školního roku se připravovalo zřízení jazykové třídy pro žáky třetího ročníku s rozšířeným vyučováním ruskému jazyku.

V následujícím školním roce 1965/1966 byla zřízena třída s rozšířeným jazykovým vyučováním. Žáci z obvodu města byli na podkladě příjímacího pohovoru přijati do speciální třídy 3. post. ročníku. V tomto školním roce byla věnována hlavní pozornost jednání o přístavbě školní budovy. Zahájení stavby samostatné budovy s učebnami a budovy pro kuchyni s jídelnou a družinou bylo plánováno na rok 1967.

Ve školním roce 1967/1968 se ve 3. a 4. třídě vyučoval ruský jazyk, v 5. třídě se přidal anglický a německý jazyk. Škola měla 582 žáků.

Školní rok 1969/1970 začal ještě vyučováním ve staré budově. 13. října 1969 bylo zahájeno vyučování v nové budově. Tím bylo odstraněno směnování. Celkový počet žáků byl 711.

Školní rok 1970/1971 začal hlavně změnami ve vedení školy. Byl jmenován nový ředitel Jaroslav Nozar, zástupce pro 6. – 9. roč. Jiří Průcha a zástupkyně pro 1. – 5. roč. Anna Kuttelvašerová. Provoz školy byl komplikován problémy s úpravami budovy (dostavba školy, tělocvičny, nekvalitní provedení elektrotechnických prací). Do školy nastoupilo 795 žáků. V plánu práce školy bylo i zahájení prací na vybudování spojovací chodby (koridoru) mezi jednotlivými škol. budovami.

Ve školním roce 1973/1974 vzrostl počet žáků na 970, pedagogických pracovníků bylo 51.

Na začátku školního roku 1974/1975 měla škola už 30 tříd s 1012 žáky. V dubnu 1975 byla zahájena výstavba spojovací chodby „v rámci akce Z“.

Od 1. 1. 1977 byl jmenován nový ředitel Jiří Švec. Dosavadní ředitel Jaroslav Nozar odešel do důchodu. V dubnu 1977 udělal školský odbor územní změnu školních obvodů ve městě z důvodu otevření nové školy v Šobrově ulici od 1. září. Z naší školy bylo předáno 240 dětí, také učitelský sbor se změnil.

V říjnu 1977 byla dokončena výstavba nových skladů.

Školní rok 1978/1979 – ředitelkou školy byla Miluše Roková, zástupkyně pro 1. – 5. roč. Anna Kuttelvašerová, pro 6. – 9. roč. Josef Novotný.

V dalším školním roce 1979/1980 došlo ke změně – zástupcem pro 1. – 5. roč. se stal František Blažek, pro 6. – 9. roč. Anna Kuttelvašerová. Škola se potýkala již několik let s problémy při vytápění, které způsobovala především zastaralá kotelna. Připravovaly se plány na rekonstrukci, která se uskutečnila v r. 1981.

Školní rok 1982/1983 – zástupkyní pro 5. – 9. roč. byla ustavena Stanislava Mrzenová. Školu navštěvovalo celkem 897 žáků ve 29 třídách.

Ve školním roce 1983/1984 se opět změnila zástupkyně pro 5. – 9. roč. novou zástupkyní se stala Božena Bečková, zástupcem pro 1. – 4. roč. zůstává František Blažek.

Ve školním roce 1984/1985 měla škola stejné vedení, navštěvovalo ji 909 žáků. V tomto školním roce byla zaměřena pozornost na nácvik na spartakiádu. 60 cvičenců se zúčastnilo ČSS se školní skladbou v Praze.

Ve školním roce 1986/1987 měla škola 977 žáků v 31 třídách.

Ve školním roce 1987/1988 dosavadní ředitelka Miluše Roková odešla do důchodu. Novým ředitelem byl jmenován Jaromír Hladký. Ve škole bylo 958 žáků.

Ve školním roce 1988/1989 bylo ve škole 924 žáků ve 30 třídách, 56 pedagogických pracovníků. Dosavadní ředitel nastoupil od 1. 9. 1988 do funkce okresního školního inspektora a novou ředitelkou školy byla jmenována Eva Faťunová. Na škole pokračovala zavedená výuka cizích jazyků v 10 třídách s RVJ. Vyučovalo se od 3. ročníku ruštině, od 5. ročníku němčině nebo angličtině.

Ve školním roce 1989/1990 byl jmenován nový zástupce ředitelky pro 2. st. Jaroslav Bouška. Škola měla 938 žáků ve 33 třídách. V listopadu 1989 došlo ke změnám ve společnosti a tím i ve školství. Ve škole se stáhly učebnice občanské nauky a tato se ve školním roce neklasifikovala. Místo ruštiny byl zaveden předmět cizí jazyk. Ve 3. tř. byl hned zaveden místo ruštiny německý jazyk. V květnu 1990 byla schválena změna škol. zákona.

Od září 1990 byla opět zavedena 9. třída v základních školách. Od 6. ročníku mohli žáci přecházet na osmiletá gymnázia. Škole byl vrácen čestný název z roku 1953 – ZŠ Edvarda Beneše. Ve školním roce 1990/1991 bylo na 1. st. 15 tříd se 407 žáky a na 2. st. 17 tříd se 461 žáky. Ve 3. a 4. ročníku probíhala výuka němčiny nebo angličtiny, od 5. ročníku se vyučoval druhý jazyk podle zájmu žáků – němčina, angličtina, ruština a nepovinně francouzština. Na škole působila americká a anglická lektorka. Výuka se řídila podle nově upravených osnov a učebnic. Ve škole byl dobudován videorozvod v učebně fyziky, kabinet cizích jazyků byl vybaven magnetofony.

Ve školním roce 1991/1992 měla škola 856 žáků, RVJ probíhala ve 12 třídách, žáci rozvíjeli znalost jazyků i v rámci družebních vztahů s rakouskou a německou školou. Škola byla průběžně vybavována novými učebnicemi, pomůckami. Od 1. 9. 1991 vešla v platnost nová vyhláška MŠMT o základní škole.

Ve školním roce 1992/1993 bylo na škole 21 tříd s 807 žáky, působilo zde 47 pedag. pracovníků, 7 vychovatelů ŠD. ZŠ využila nabídky mezinárodní organizace Rotary Club a vyslala 12 žáků s vyučujícími na 3týdenní pobyt do SRN. Pokračovaly i výměnné pobyty dětí a učitelů s rakouským Neumarktem. Byla otevřena jedna první třída s rozšířenou výukou hudební výchovy. Z darů sponzorů byla zakoupena řada pomůcek, sportovního náčiní. Byla vybudována učebna výpočetní techniky a malá posilovna pro tělesnou výchovu.

Školní rok 1993/1994 – na vysoké úrovni pokračovala výuka cizích jazyků, na škole působila německá a americká lektorka. Postupně (podle financí) se prováděla rekonstrukce elektroinstalace, opravy rovných střech, malování tříd a chodeb, opravy a výměny radiátorů topení, opravy osvětlení. Škola měla 739 žáků v 29 třídách.

Školní rok 1994/1995 – ve škole bylo 679 žáků, v tomto roce mohli žáci naposledy odcházet z osmého ročníku do středních škol a učilišť. Byl schválen dokument o přechodu na povinnou devítiletou školní docházku na ZŠ.

Školní rok 1995/1996 – v tomto školním roce zahájily 1. ročníky výuku dle projektu Obecná škola. Pokračovala rozšířená výuka cizích jazyků a hudební výchovy. Škola měla 667 žáků v 28 třídách.

Od 1. 1. 2002 přechází škola do právní subjektivity – stává se příspěvkovou organizací zřízenou Městem Písek.

Právní forma školy: příspěvková organizace.

Zřizovatel: Město Písek, Velké náměstí 114, 397 19 Písek.

V srpnu 2002 byla škola zasažena povodní, škody se napravovaly během následujícího školního roku.

Od září 2002 se ředitelkou školy stává Eva Vanžurová.

Od 1. 1. 2003 patří pod školu 2. mateřská škola, Mírové nám. 1466 a 15. mateřská škola, Erbenova 2080.

Název školy: Základní škola Edvarda Beneše a Mateřská škola Písek, Mírové nám. 1466

Školní areál (vč. mateřských škol) se neustále modernizuje – viz Projekty.

Vhodný obrázek